Popis trasy
Do Boubínského pralesa, dosud nedostupného kvůli nebezpečným souším, mohou návštěvníci od 29. června 2023 opět nahlédnout od tamějšího jezírka.
Dojdou k němu po trase s povalovými chodníky a mostkem. Vstup na Knížecí a Lukenskou cestu zůstává nadále zakázaný.
Zákaz vstupu do národní přírodní rezervace Boubínský prales si vynutily přírodní okolnosti v podobě stovek nebezpečných souší, které na tradiční cestě od Idiny pily ohrožují kolemjdoucí. V jádru národní přírodní rezervace je ale nelze kvůli ochraně přírody pokácet ani zlomit.
Přístupná je turistická stezka, po které se dostanete alespoň na hráz jezírka.
K povalovému chodníku vás dovede směrovka. Nová trasa vede po stávající značené zelené z parkoviště Na Kaplici pod Boubínem kolem informačního střediska na Idině Pile až na rozcestí.
Odtud pokračuje směrem k jezírku, kde se odkloní vpravo do porostu na první povalový chodník. Přes Kaplický potok se dostanete po mostku a dále po nezpevněné cestě.
Po dalším povalovém chodníku a mírném svahu se dostanete na hráz Boubínského jezírka s novými lavičkami a informačními tabulemi. Po stejné cestě také zpět.
Zajímavosti: Jádro Boubínského pralesa je rezervací již od roku 1858 – 2. nejstarší zachovaný prales v Čechách!
Boubínské jezírko je vychozí bod na stezku kolem pralesa. Nachází se ve výšce 920 m n. m. Nádrž z roku 1836 byla určena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho největší hloubka je 4 m a rozloha 0,37 ha. Vrchol Boubína (1 362 m n. m.) je symbolem Šumavy. Od roku 2005 na něm stojí 21 m vysoká rozhledna.
Vozíčkář vozíčkáři
„U Boubínského jezírka jsem se posunul mimo realitu. Zapomněl jsem na všechny starosti civilního života. Vůbec jsem nelitoval namáhavé cesty.
Ale pěkně od začátku. Parkoviště asi půl kilometru před IS Idina Pila je velké, a i když tam není vyhrazené místo pro vozíčkáře, tak věřím, že nebudeš mít problém zaparkovat. Povrch parkoviště je pevný a povaluje se tam štěrk, ale není problém. U parkoviště je občerstvení a k výdejnímu okénku se nedostaneš, ale obsluha je pozorná a objednávku ti přinese. Stoly před občerstvením jako vždy pohodlně nevyužiješ, protože jsou spojené s lavicemi – tak jak to všichni známe. Z parkoviště nastoupíš na pěknou asfaltku, po které půjdeš asi polovinu trasy do kopce s rozumným převýšením – mimo poslední kratší části k rozcestí Amortovka, která je prudší. Cestou narazíš na velmi pěkné Informační středisko Idina Pila s bezbariérovou toaletou. IS je v pohodě, akorát neuvidíš pár brouků, protože jsou v imitaci kmene s průzory umístěnými příliš vysoko. Před IS jsou opět sestavy stolů 33 s lavicemi, které nejdou normálně využít. Půjdeš taky okolo lesní studánky, ke které se nedostaneš, protože jsou tam kameny a kořeny.
U rozcestí Amortovka končí asfalt a přichází náročný úsek (1 km). Půjdeš lesem do celkem nepříjemného kopce po cestě ze zhutněného štěrkopísku. Štěrk vystupuje a místy je z povrchu vyplavený písek a zůstávají kameny. Čím víc se budeš blížit k jezírku, tím bude les krásnější.
U Boubínského jezírka je prostranství se stoly a lavicemi (jako vždy pro vozíčkáře nevhodné konstrukce). Důležité je, že jsi na místě. Boubínské jezírko a jeho okolí je opravdu nádherné!
I když u jezírka začíná naučná stezka, upřímně ti doporučuji ukončit výlet tady. Jestli jsi dobrodruh a tvrďák, nebo máš zdatného asistenta, můžeš to zkusit. Počítej s opravdu prudkým kopcem s povrchem cesty obdobným jako na úseku rozcestí Amortovka – Boubínské jezírko. Je to tam pěkné, skrz plaňky dřevěného plotu uvidíš divokou přírodu Boubínského pralesa, ale příliš náročné. Myslím, že lepším řešením je opravdu ukončit výlet u Boubínského jezírka a příště se vydat na druhou variantu turistické trasy Boubínský prales, kde je vlastně všechno a ještě víc, než uvidíš na NS za jezírkem.“
Zbyněk Sýkora, vozíčkář paraplegik, 31let (vozík 13let).
