e-mail: los@npsumava.cz
Los evropský (Alces alces)...
…je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v lesích severní Evropy, Asie a Ameriky. Patří mezi původní živočišné druhy rovněž ve střední Evropě, kde byl však člověkem vyhuben v průběhu 15. století.
V posledních desetiletích se do české přírody znovu vrátil, přičemž největší populaci vytvořil na Šumavě. Její stav prověřují v současné době oborníci monitoringem.
Předky losů můžeme sledovat díky fosiliím až do miocénu. Avšak losa tak, jak jej známe dnes fosilní záznam obsahuje až z období čtvrtohor. Paleontologické nálezy nejstarších losů pocházejí ze Sibiřského Jakutska, odkud se tato zvířata rozšířila až do Evropy. Na konci poslední doby ledové, po překonání Beringovy úžiny, obsadili posléze i Severní Ameriku.
Na světě žijí v současné době dva druhy losů, los evropský (Alces alces) vyskytující se v Evropě a Evropské části Ruska a los americký (Alces americanus) obývající zbytek Asie a Severní Ameriky.
Los je nejpočetnější na území Ruska, kde se jeho populace odhaduje na 435 tisíc jedinců. Ve Švédsku jich žije na 200 tisíc, v Norsku 125 tisíc a ve Finsku 90 tisíc.
V sousedním Polsku je populace odhadována na 2800 jedinců. Migrující losi mohou ale být zastiženi v řadě dalších zemí, např. v Maďarsku, Rumunsku nebo Dánsku. Malé stálé populace se nacházejí mimo Českou republiku v Horním Rakousku a Bavorsku a na území Oravy na Slovensku nedaleko hranic s Polskem.
Podle historických údajů byl poslední los žijící na území Čech ulovený v roce 1570 v revíru Děčínský Sněžník poblíž města Děčína. Dalších téměř čtyři sta let nejsou žádné zprávy o přítomnosti losů na našem území.
V roce 1957 přichází zpráva o výskytu losa evropského nedaleko Litoměřic u obce Němčí. Jednalo se o mladého losího býka, který zde pobýval po celou zimu. Tento los byl v roce 1958 zastřelen v podhůří Krušných hor.
Díky rostoucí polské populaci pak losi na naše území dále přicházeli ve třech migračních vlnách. V první vlně v období 1957 až 1966 se v tuzemských lesích objevovali především mladí samci. Ti se na našem území vyskytovali jen krátce a pokračovali v migraci západním nebo jihozápadním směrem.
Druhá fáze skončila na přelomu 60. a 70. let 20. století a vyznačovala se zvýšením počtu migrujících losů, prodloužením délky jejich pobytu a také vyrovnaným poměrem obou pohlaví. To je dáváno do souvislosti především s rostoucí populací losů v Polsku, například v Národní parku Kampinoski nedaleko Varšavy.
V České republice se z těchto migrujících losů vytvořily dvě stálé rozmnožující se populace. Jedna obývá Třeboňsko a Jindřichohradecko, druhá Lipensko, především oblast mezi vodní nádrží Lipno a hranicí s Rakouskem.
Losy lze ale díky své mobilitě potkat prakticky po celém území České republiky.
V České republice je los evropský podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. veden jako zvláštně chráněný, silně ohrožený druh.
Populace losa evropského v České republice byla v osmdesátých letech dvacátého století odhadována až na 50 kusů. Na území ČR nikdy neprobíhal systematický, celoplošný monitoring a celková čísla bývají vždy jen odhady, přesto se v současné době díky zaznamenávanému silnému poklesu odhaduje snížení populace až na jednu třetinu původního počtu.
Příčinou je především pytláctví, nehody na silnicích a železnicích, rozšiřování turistické infrastruktury v oblastech, které do pádu železné opony nebyly pro návštěvníky využívány.
Los evropský je největší volně žijící živočich, který se vyskytuje na našem území. Zároveň je největším zástupcem rodu jelenovitých (Cervidae).
Los dorůstá velikosti koně, tělo je poměrně krátké s převýšením v kohoutku, na vysokých nohách. V místě přechodu krku do hrudní oblasti je hřbetní linie zvýrazněna velkým hrbem. Hlava je velká, protáhlá a vyznačuje se převislým horním pyskem. Na spodní straně krku se nachází kožovitý lalok.
Srst je šedohnědá až černá, končetiny šedobílé. Spárky jsou široce roztažitelné, což umožňuje losovi spolu s další oporou ve formě paspárků pohyb po zamokřené a bažinaté půdě. Tělo samce může být dlouhé až 280 cm a výška v kohoutku 230 cm, samice je menší.
Váha losího samce v našich podmínkách nejčastěji dosahuje hmotnosti 350-450 kg a samice 300-350 kg.
Los má velmi dobře vyvinutý čich a je schopen navětřit člověka až na 1 km, ovšem nemá tak dobrý zrak. Dožívá se stáří 20-25 let. Dovede se pohybovat rychlostí až 50 km/h a dokáže přeplavat i mnohakilometrové vzdálenosti včetně překonávání Lipenské přehrady.
Losi i losice žijí samotářsky. Samice s mláďaty se v zimním období mohou výjimečně sdružovat do malých skupinek. Los je druh s denní i noční aktivitou, nejvíce je však aktivní za rozbřesku a za soumraku.
Říje losů probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí losí býci harém samic, ale páří se s několika samicemi tak, že je postupně vyhledávájí. Losí býci jsou v době říje velmi agresivní a v případě kdy se u říjné samice sejdou dva, svádějí o ně tvrdé souboje.
Samice rodí po 35 až 38 týdnech obvykle jedno mládě, při dostatku potravy se mohou narodit dvě, maximálně tři mláďata. Mládě má po narození hmotnost okolo 14 kilogramů. Samice je kojí do čtyř měsíců, přičemž mládě u ní zůstává až po dobu těsně před dalším porodem.
Dospělosti dosahuje losice ve dvou letech. Samci dospívají ve třech letech věku, přestože jsou mladí býci schopni reprodukce již ve věku jednoho roku, avšak tato výsada patří samcům starším. Samci dosahují svého vrcholu v 5 až 6 letech. Přirozeným nepřítelem losa je v Evropě vlk nebo medvěd.
Los je druh, který se přizpůsobil náročným životním podmínkám v chladnějším klimatu tajgy s dostatkem rozmanitých dřevin vhodných k okusu.
Mezi přirozené biotopy losů u nás patří spíše smíšené lesy s podmáčenou půdou v nížinách a pahorkatinách. Losi ve vegetační době nejvíce preferují rozsáhlé mokřiny, kde se vyskytují porosty s velkým zastoupením vrb, osik nebo olše. Při příchodu mrazů vyhledávájí sušší lesní komplexy, kde jsou pro něj důležité paseky s náletem listnatých dřevin a borové mlaziny.
Vzhledem k nárokům na velké množství potravy pobývá los jen na území, kde jí najde dostatek pro svou denní potřebu. Nedostatek potravy bývá častou příčinou migrace.
Los evropský je typický okusovač, s trochou nadsázky ho můžeme označit za žirafu severských lesů. Živí se mladými letorosty listnatých dřevin a dvouděložnými bylinami, zvláště rostoucích ve vodě. V zimě větvičkami s pupeny a kůrou listnáčů a jehličnanů. Dřeviny představují podstatnou část potravy losa, ve vegetačním období je to více než 50 procent a v zimním období dokonce přes 90 procent. Konzumuje také borůvky a brusinky.
Nízkou trávu los nespásá, neboť ji jednak nemůže uchopit horním pyskem, ale také není přizpůsoben k jejímu trávení.
Vzhledem ke své velikosti zkonzumuje až 50 kilogramů potravy denně. Spotřeba potravy je ale různá podle ročního období a podle pohlaví.
V zimním období samci přijímají potravu méně intenzivně než samice. Množství potravy je přímo závislé na průběhu zimy. V zimním období s vysokou sněhovou přikrývkou a tuhými mrazy se losi pohybují velmi málo a množství konzumované potravy klesá.
Unikátní videoúlovek
Los natočený v červenci 2019 na Lipensku.
