Péče o území NP Šumava
Můžeme ji obecně rozdělit na dva přístupy:
- Prvním přístupem je tzv. ponechání části území samovolnému vývoji, kde se příroda řídí podle svých vlastních pravidel.
- Druhým přístupem je aplikace dočasné řízené peče v místech, které byly v minulosti výrazně pozměněny činností člověka.
V současné době tvoří území ponechané samovolnému vývoji cca 23 %, dlouhodobým cílem NP Šumava je ponechání převážné části území samovolnému vývoji a upřednostnění přirozených procesů.
Lesy tvoří převážnou část rozlohy Národního parku Šumava a péče o ně hraje významnou roli v komplexní péči o národní park.
V celkovém měřítku jsou lesní ekosystémy našeho největšího národního parku rozděleny na dvě části. Území ponechané samovolnému vývoji a území s řízenou péčí o les.
Území ponechané samovolnému vývoji je vymezeno přibližně na rozloze 15 000 ha a slouží k spontánnímu rozvoji přírodních sil. Znamená to, že v těchto lesích neprobíhají žádné lidské zásahy týkající se těžby stromů, nebo jejich vysazování.
S tímto typem péče o les se setkáme především v oblasti sousedící s Národním parkem Bavorský les, kde jsou rozsáhlé komplexy horských, podmáčených a rašelinných smrčin. A tvoří tak dohromady největší lesní území ponechané spontánnímu vývoji ve střední Evropě.
Další informace najdete zde
- Historie a současnost
- Pestřejší les bývá odolnější
- Jedle a buk proti smrku
- Podpora druhové rozmanitosti
- Ke stažení: Velkoplošná inventarizace lesů NPŠ (1999 – 2019)
V posledních deseti tisících letech, kdy začala doba meziledová, se podoba bezlesí několikrát značně změnila.
Otevřená krajina chladných období ustupovala vegetaci lesní, jejíž rozvoj podporovalo oteplení a zvlhčení klimatu.
Ovšem rozvoj lidské zemědělské civilizace tento přirozený proces velmi výrazně ovlivnil. Svojí činností člověk zachoval, anebo znovu vytvořil nelesní stanoviště.
Na příkladu Šumavy je velice dobře vidět, jak tento proces pozitivně ovlivnil druhovou rozmanitost zdejší přírody, protože např. luční vegetace sídelních enkláv hostí okolo dvou třetin rostlinných druhů vysoké Šumavy.
Luční enklávy poskytly stanoviště typickým horským druhům primárního bezlesí, druhům vázaným na světlé typy horského lesa, ale také druhům původně se vyskytujícím v nižších polohách a rostlinám, které přišly s člověkem a jeho hospodařením (polní, pastevní plevele, druhy ruderální).
Před ochranou přírody na Šumavě stojí velká výzva. Je potřeba vytvořit program postupné obnovy, který bude pokud možno úzce navázán na místní komunity. Je potřeba řešit zarůstání cenných lokalit náletem stromů a křovin, obnovit pravidelné kosení a efektivně organizovat pastvu vybraných nejcennějších lokalit.
- Péče o bezlesí
- Zemědělství
- Management zvláště cenných a citlivých stanovišť
- Sekundární mokřady vyžadující aktivní management
- Plochy se sukcesí dřevin
- Výskyt invazních druhů rostlin na území NP
- Vyřezávání náletových dřevin – informace z terénu
Management vodních ekosystémů
V souvislosti s osidlováním Šumavy se využívaly vodní toky pro různé účely, zejména jako hnací síla pro hamry, pily nebo mlýny. S tím obvykle souviselo přehrazení toku a vybudování náhonů k těmto zařízením.
Pro Šumavu poměrně významným zásahem do hydrologie bylo vybudování systému plavebních kanálů, včetně plavebních nádrží nebo úprav toků pro tyto účely.
Poměrně značné množství těchto úprav zaniklo zcela nebo přinejmenším ztratilo svůj účel v době po II. světové válce, po odsunu německého obyvatelstva a za dob vojenského pásma.
Nejnovější historie – vývoj po pádu železné opony je již spojen s existencí NP Šumava a tím i s přísnější ochranou přírody.
Další témata najdete zde
- Mokřady
- Tekoucí vody
- Stojaté vody
- Revitalizace rašelinišť a mokřadů
Management území – členění pro účely ochrany přírody – dílčí plochy
Dílčí plochy „A“ a „B“
Vymezují v NP Šumava prostorově i managementově území ponechané samovolnému vývoji. Jsou vymezeny za účelem naplnění prvků ekosystémové ochrany v NPŠ a v návaznosti na sousední Národní park Bavorský les. Dílčí plochou „A“ je označeno území ponechané samovolnému vývoji bez přímých zásahů proti vlivu zvěře. Vyskytuje se při hranici s Národním parkem Bavorský les. Dílčí plochou „B“ je označeno území ponechané samovolnému vývoji s přímými zásahy proti vlivu zvěře. Lokalizace a rozloha dílčí plochy B odráží potřebu ekosystémové ochrany v NPŠ s přihlédnutím k místním specifikům (např. rozloha a tvar území NPŠ, způsob regulace početnosti zvěře, aktivní management území v minulosti). K zetlení je ponecháváno 100 % veškeré hmoty (včetně hmoty asanované v minulosti a poražených nebezpečných stromů podél cest).Dílčí plocha“C“
Zahrnuje soubor ploch s potřebou vysokého stupně ochrany, které však z důvodu územní strategie, návaznosti na managementová opatření realizovaná v nedávné minulosti nebo rizika ohrožení majetku cizích vlastníků (uvnitř i vně ČR), nelze bezprostředně zařadit do území ponechaného samovolnému vývoji.
Dílčí plochy „D1″, „D2″, „D3″
Zahrnují území, kde se, vzhledem ke stavu lesních ekosystémů a územní strategii, předpokládá aplikace rekonstrukčního managementu, který zahrnuje zejména úpravu prostorové struktury, druhové skladby lesních porostů a jejich stabilizaci. Členění na plochy D1-3 zohledňuje rozdílné časové rámce uplatňování rekonstrukčního managementu, který využívá prvky přírodě blízkého lesního hospodaření, proto se způsoby péče mezi plochami D1-3 významně neliší.
Dílčí plocha“E“
Zahrnuje nelesní plochy, které lze udržovat šetrným zemědělským hospodařením, vždy však v intenzitě odpovídající podmínkám NP a stanovištním poměrům.
Dílčí plocha“F“
Zahrnuje nelesní plochy, které lze udržovat pouze speciálními managementy cílenými na ochranu významných a ohrožených druhů a společenstev.
Dílčí plocha“G“
Zahrnuje zastavěná a zastavitelná území obcí.
