Aktuality

Příběh sokola stěhovavého patří mezi ty nejsilnější v celosvětové ochraně přírody. Přesto, že ho lidé tisíciletí využívají jako parťáka, hlavně pro lov, ve druhé polovině 20. století ho málem vyhubili.

Nepřibližovat se k pasoucím se stádům krav a ovcí, neprocházet pastvinami, nesnažit se o kontakt s hospodářskými zvířaty pasoucími se na šumavských loukách. Právě taková jednoduchá opatření by v současné době, kdy hrozí vysoká míra nákazy slintavkou a kulhavkou i v České republice, měli dodržovat všichni návštěvníci Šumavy.

Správa Národního parku Šumava si již pro tradiční, celoroční téma letos zvolila návraty. V rámci Roku návratů tak budeme blíže představovat příběhy druhů, které ze Šumavy vymizely, byly vyhubeny nebo se vyskytovaly v malých, nezachytitelných populacích a v průběhu necelých 35 let se na území Šumavy navrátily nebo zásadně rozšířily.

Už pojedenácté uspořádala Správa NP Šumava soutěž o nejlepší populárně naučný článek popisující výzkumy na území Šumavy zvanou Šumavská mozkovka. Vůbec poprvé se o čtenářské hlasy ucházely týmy německých odborníků, které prováděly výzkumy na Šumavě a v Bavorském lese.

Sedmiletý projekt LIFE for Mires (Život pro mokřady) je již minulostí. Unikátní projekt za více než 150 milionů korun, který ve střední Evropě zatím nemá obdoby, zajistil opětovné zavodnění Šumavské krajiny, která byla v minulosti masivně odvodňována.

Sousední Národní park Bavorský les už v roce 2022 dosáhl 75 procent bezzásahovosti na svém území. Čistě přírodní procesy tak probíhají na více než 18 tisících hektarech z celkových více než 25 tisíc hektarů jeho rozlohy. Díky tomu získal 18. listopadu 2024 prestižní ocenění, kterým se mohou chlubit například nejstarší národní park na světě – Yellowstonský národní park, nebo třeba Národní park Serengeti v Tanzánii.

Správa Národního parku Šumava už má k dispozici nástroje, které lze uplatnit v případě, že by se na území Národního parku Šumava nebo v CHKO Šumava objevili vlci s problematickým chováním. Může je například plašit různými prostředky včetně gumových projektilů, odchytávat, v nejzávažnějších situacích také utratit.

Obchodní stezka se solí propojovala Čechy s Podunajím nejméně od středověku. Postupem času získala jméno „zlatá“ podle bohatství, jež přinášela. Systém tras se v průběhu staletí vyvíjel, až se ustálil v podobě tří hlavních větví: prachatické, kašperskohorské a vimperské.