Perlorodka říční

Podvodní fotografie mladé perlorodky (Margaritifera margaritifera) přichycené ke kamenům na dně řeky Blanice. Lastura má charakteristickou eliptickou, tmavě hnědou skořápku s otevřenými plášti, v čisté vodě s bublinkami a kameny v pozadí. ​Tento vzácný chráněný druh je indikátorem čistých vod a je součástí ochranných programů v ČR, včetně Šumavy.

Když se řekne perlorodka

Kdo vlastně je a kde ji můžeme najít?

  • Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je dlouhověký mlž s lasturami fazolovitého tvaru, který se může dožít více než 100 let a dorůst délky až kolem 13 cm.
  • Žije zahrabaná v korytech čistých chladných toků, kde filtruje vodu a významně se podílí na jejím čištění.

Rozšíření v ČR a Šumavě

  • Česká populace perlorodky zmizela z více než 95% původního areálu, poslední lokality dnes představují jen zlomky někdejších početných kolonií.
  • Poslední populace se v Česku vyskytují v povodí šesti řek; na jihu Čech jde zejména o Blanici, Teplou Vltavu, Vltavu nad Lipnem, Zlatý potok a Malši, kde je v Blanici zachována nejpočetnější populace zhruba 10 000 jedinců.

Potrava a role v ekosystému

  • Potravou perlorodek je detrit – jemná organická hmota unášená proudem, tvořená zbytky odumřelých organismů, dřevem, fekálními peletami a mikroorganismy.​
  • Jedna perlorodka dokáže denně přefiltrovat až 50 litrů vody, čímž významně přispívá k čištění toků a funguje jako „ekosystémový inženýr“.

Ohrožení a ochrana

  • Kritickou fází je období, kdy juvenilní perlorodky žijí zahrabané v dně; mladí jedinci jsou silně citliví na znečištění vody i na snížený obsah kyslíku v proudící vodě mezi částicemi dna.
  • Zásadní problém představuje zanášení dna materiálem z nadměrné eroze v povodí, které zhoršuje podmínky v prostředí s nízkým obsahem kyslíku; klíčová opatření proto spočívají v posilování zbytkových populací mladými jedinci a zlepšování stavu celého povodí perlorodkových toků.

Životní cyklus perlorodky a závislost na pstruhovi:

Glochidium

Prvních několik hodin je perlorodka glochidiem - larvou. 

Parazit

Téměř 1 rok je parazitem - po vylíhnutí se larvy chytají na žábry ryb (pstruhů).

Mladá perlorodka

10 - 15 let je "dítětem".

Dospělá perlorodka

Dalších i více jak 100 let potom dospělým jedincem.

Černobílá ilustrace zachycuje životní cyklus perlorodky říční. Ve spodní části je velká lastura perlorodky položená na říčních kamenech. Vlevo nad ní vyústí šipka na malého vodního živočicha (glochidium), který putuje směrem k rybě ve střední horní části obrázku. Šipka vede od žaber ryby zpět k perlorodce (vlevo výše) – znázorňuje návrat mladé perlorodky do dna toku po ukončení parazitického vývoje na žábrách ryby. Vpravo vedle perlorodky leží další drobný živočich na kameni a šipkou je naznačen jeho přesun do substrátu. Obrázek ilustruje střídání fází vývoje perlorodky mezi rybou a dnem řeky. Kresba od M. Bílého.
  • Perlorodky se přirozeně vyskytují ve větších koloniích; malé, izolované skupiny se dlouhodobě nemohou úspěšně rozmnožovat.​
  • Larvy perlorodky (glochidia) jsou parazitické a musí se během několika hodin po vypuštění uchytit na žábrách mladých pstruhů (dříve i lososů), kde prodělají vývoj; po asi roce padají na dno jako drobné juvenilní perlorodky a zahrabávají se do štěrkového substrátu.
Výzkumník v neoprenovém obleku a oranžové čepici zkoumá stav dna v řece pomocí oranžového aquaskopu. Tato aktivita je součástí monitoringu vodních ekosystémů, včetně hledání perlorodek v národním parku.

Projekty na záchranu perlorodky:

2014 – 2015   Soužití člověka a perlorodky říční ve Vltavském luhu

Cíl projektu byl: VÝZKUM

Pomoc při obnově populace perlorodky říční na Šumavě a umožnění návštěvníkům poznat tato cenná místa s ohledem na ochranu přírody, to vše díky pečlivému sledování a vypouštění mladých jedinců zpět do řeky.

Posílení a ochrana populace perlorodky v NP Šumava /2017 – 2022/

Podpora populace perlorodky říční na Šumavě /2023 – 2028/

Návrat perlorodky říční na Šumavu

Tématem provází Jitka Horáčková z Fakulty ŽP ČZU Praha

Skip to content