Tiskové zprávy 2016

Správa NP Šumava začala používat nové postupy při výchovných zásazích v mladých lesních porostech

  • 27.10.2016

Lesy Národního parku Šumava mají na více než polovině své plochy přírodní původ - jsou to potomci nebo dokonce pamětníci původních pralesů. V průběhu 19. století ale byly považovány za skvělý zdroj kvalitního dřeva a na ně tehdejší vlastníci pohlíželi jako na lesy hospodářské. Bylo tomu tak až do konce 20. století. Odhadujeme, že na asi třetině rozlohy národního parku dnes rostou lesy, které vznikly jen umělou výsadbou.

Po rozličných kalamitách tu pak jsou relativně mladé lesy, které zhruba z poloviny tvoří potomci původních lesů a z poloviny umělá výsadba. Lidé na velkých plochách vysázeli smrky i tam, kde by mohli růst i jiné dřeviny. Bez péče by byly v budoucnu velmi nestabilní a mohly by snadno podlehnout větrným nebo kůrovcovým kalamitám. Převážně se jedná o lesy vysázené před dvaceti až šedesáti lety.

 

„Je to taková časovaná bomba. Jsou to totiž velmi husté porosty s počtem až 3000 stromů po hektaru. Ty tady spolu soupeří o místo na slunci, velmi rychle rostou do výšky a zároveň se jim zkracuje koruna a mají malé kořeny, což u dospělých smrků, případně jedlí, znamená vysoké riziko vyvrácení i při slabších poryvech větru. Je tedy vhodné snížit konkurenci mezi stromy, vytvořit jim více místa a zvýšit jejich odolnost" vysvětluje náměstek ředitele Správy Národního parku Jan Kozel, který má na starosti lesní ekosystémy.

 

„Podpora jednotlivých stromů ale není hlavním cílem zásahů. Tím je změna struktury porostů a zvýšení druhové rozmanitosti. Vysázené mladé souvislé smrkové lesy na velkých plochách znamenají velké plochy kompletně zastíněné půdy bez vegetace. Nerovnoměrná těžba v těchto místech přináší různě hustý les s různými světelnými podmínkami. V řidších částech mohou po těžbě růst byliny i keříčkové dřeviny, jež poskytují potravu a útočiště hmyzu, ptákům i dalším organismům, které v hustém nepůvodním lese žít nemohou." dodává Jan Kozel.

 

Problémem, kromě velké hustoty relativně tenkých stromů, je také to, že převaha smrků nedá prostor jiným dřevinám - bukům, javorům nebo jedlím, které přirozeně narušují monokulturu smrku. Pestré porosty s rozdílným mikroklimatem jsou předpokladem vyšší odolnosti. Cestou ke zlepšení jsou zásahy spojené s těžbou dřeva. Správa začíná s aplikací tzv. probírek s variabilní intenzitou, se kterými se v hospodářských lesích nesetkáte.

 

„Je třeba se inspirovat přírodou. Díky tomu, že je na Šumavě ponecháno bezmála 25 procent plochy bez zásahu, dnes vidíme, jak se les sám obnovuje. Příroda nepoužívá měřidla a tak je přirozená obnova nesouměrná, nejsou tu žádná stromořadí. Někde je vidět jediný stromek, kolem něhož není v okruhu deseti nebo dvanácti metrů jiný. Jinde jsou zase vidět velmi husté shluky desítek větších nebo menších stromků, které mezi sebou vedou lítý boj o život. Všude je navíc znatelná hustá bylinná vegetace a to je základ zdravého, stabilního porostu," vysvětluje profesor Jakub Hruška, který je jedním z propagátorů „nesouměrných" probírek v mladých porostech.

 

„Jenom takový les dá šanci i méně průbojným dřevinám, jako jsou na Šumavě buky nebo jedle. Je tu více pionýrských dřevin tedy jeřábů nebo bříz. Imitovat přírodní postupy je možné i v hospodářském lese, ale ještě důležitější to je v lesích národních parků, kterých bude většina v budoucnosti převedena do ryze přírodního režimu," doplňuje.

 

Současné zásahy v mladých lesních porostech NP Šumava tak vypadají jinak, než v jiných lesích. Probírky s variabilní intenzitou znamenají to, že v některých částech se vykácí méně stromů, jinde více a především v nich vznikají tak zvané „díry".

 

„To jsou místa, kde se nechá jen minimum stromů. Ty propustí na zem mnohem více světla, ale současně mohou růst osamoceně a budou se svým vzhledem podobat solitérům. Podobným těm, které známe třeba z Knížecích plání. Navíc se zde ponechává několik stojících pahýlů, které zajistí přítomnost mrtvého dřeva. To je další rozdíl od zásahů v běžném hospodářském lese. Mrtvé dřevo poskytuje prostor a útočiště dalším organismům, hmyzu, houbám i ptákům. Díry mohou sloužit například i tetřevům, kteří souvislý hustý les nevyhledávají," uvádí náměstek Jan Kozel.

 

Pro tuto činnost využívá Správa Národního parku Šumava dodavatelské firmy, které disponují širokou škálou těžební a dopravní mechanizace, od jednotlivých dřevorubců s pilami a koňskými potahy až po harvestory a vyvážecí soupravy.

 

Těžební a dopravní mechanizaci volíme vždy s ohledem na stanoviště. V mladých lesních porostech, zejména kvůli šetrnosti, rychlosti, finančním nákladům a efektivitě, dáváme většinou přednost mechanizované těžbě před těžbou ruční a vyvážení dříví vezením před vlečením po zemi," vyjmenovává Jan Kozel.

 

„Při realizaci managementových opatření spojených s těžbou dřeva v mladých porostech je vhodné, aby těžené a vyvážené dříví nepoškozovalo stojící stromy. Proto se musí stromy nařezat na krátké části tzv. sortimenty, které při vyvážení neodírají stromy. Pokud jde o poškození půdy, je dobré preferovat vezení dříví před vlečením. Harvestory v mladých porostech dokáží pracovat bezeškodně, dobře usměrňují stromy při pádu, na místa, kde se jezdí, kladou klest a zároveň efektivně a rychle rozřežou stromy na krátké výřezy. Ty se pak na lehkých vyvážecích traktorech, laicky soupravách, vyváží a na skládce vytřídí tak, aby se co nejvýhodněji mohli prodat," uvádí docent Jiří Dvořák, který se na České zemědělské univerzitě v Praze dlouhodobě zabývá využíváním technologií při zpracování dřeva.

 

Správa Národního parku provádí zásahy v mladých porostech ve větší míře už třetím rokem. Plánované těžby jsou tak prováděny pouze v porostech do osmdesáti let. V roce 2015 tvořily 49 procent z celkového objemu těžeb, konkrétně 70 000 m3. V letošním roce jejich podíl pravděpodobně přesáhne 50 procent, dohromady opět okolo 70 tisíc m3.

 

„To má za následek neblahý dopad na ekonomiku Správy Národního parku Šumava. Oproti předchozím letům produkujeme převážně tenké dříví, nebo dříví poškozené větrem či kůrovcem. Protože je chod Správy z většiny finančně závislý na výdělku z těžby dříví, není ekonomická situace tak veselá, jako třeba před deseti nebo i pěti lety, kdy při kalamitách bylo těženo hlavně tlusté a staré dříví" upozorňuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

 

„To ale neznamená, že bychom chtěli tento trend měnit, naopak. V právě projednávaném plánu péče máme stanovený prostor, který chceme připravit na ponechání přírodním zákonům za cca 15 let. Takže v mladých porostech tohoto prostoru - tam, kde bylo hojně sázeno - připravíme původně hospodářsky vysázený les na budoucí převod do ryze přírodního managementu. Naše zisky z lesa tak budou pravděpodobně rok od roku klesat a tak bude nutné přemýšlet nad jinou formou financování naší Správy," zakončuje ředitel Pavel Hubený

 

Ve Vimperku 27.10. 2016

  • Facebook
  • Poslat emailem
  • Vytisknout