Seznam projektů

Schwarzenberský plavební kanál = Kulturní nemovitá památka technického významu

 

Plavební kanál byl zapsán v roce 1963 do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek vedeného na Ústředním pracovišti Národního památkového ústavu v Praze pod rejstříkovým číslem 3714.
 

Historie kanálu

Dřevo v nepřístupných lesích jižní Šumavy bylo „bezcenné". Odbytiště ležela daleko a silnice neexistovaly. Jedinou možnost, jak dřevo z těchto lesů dostat, nabízel vodní proud. Dřevo se na Vltavě plavilo již v 12. století, ale transportu z povodí horní Vltavy stála v cestě divoká soutěska, ne nadarmo nazývaná Čertova stěna. Všechny návrhy na její splavnění odnesla dříve nebo později voda. I Rosenauer byl zainteresován na tomto problému. Jeho návrh umělého vodního kanálu obcházejícího Čertovy proudy byl ovšem c. a k. dvorní komisí v roce 1785 zamítnut. Plavené dříví se nadále převáželo mezi Lipnem a Vyšším Brodem povozy. Není známo, jestli to byly tytéž „hlavy pomazané" ze dvora, které v roce 1789 řekly své ano stavbě Schwarzenberského kanálu, ale rozhodnutí to bylo nadmíru prozřetelné.

Co předcházelo? Josef Rosenauer přišel při obchůzce revíru Svatý Tomáš na skvělou a odvážnou myšlenku: Umělým kanálem překročit rozvodí mezi Vltavou/Labem a Dunajem a díky vodě z horních částí přítoků Vltavy plavit dřevo do Vídně. Tam bylo paliva nedostatek a ceny asi třikrát zajímavější. S „přesností vědce a posedlostí fanatika" začal uskutečňovat plán. Vytrasoval přesný průběh celého kanálu od nejnižšího bodu (788 m.n.m.) pod Růžovým Vrchem až k jeho začátku a propočetl veškeré náklady. Teprve, když před užaslými zraky přísných c. a k. pánů radů tekla voda na zkušebním úseku do Černého místo do Severního moře, byl jeho návrh napotřetí přijat. Za hranicemi v Rakousku zavládlo v souvislosti s plánem výstavby kanálu zděšení. „Převedení vod Vltavy přes hory bude znamenat naši zkázu". Osvěta přinesla uklidnění. Za Rakousko-Uherské monarchie šlo při překračování hranic „pouze" o vlastnické vyrovnání sousedů. Správa kláštera Schlägl za pronájem pozemků pro kanál obdržela od Schwarzenberků na stejnou dobu les na Studniční hoře a výhradní právo rybolovu ve Vltavě a v přítocích od hraničního potoku Pestřice po Ježovou. Povinností bylo dodávat určité množství sáhového dřeva pro plavbu. Vzájemná dohoda trvala až do roku 1935.

V roce 1789 Rosenauer započal stavbu na historických 994 sázích od Růžového vrchu k potoku Ježová. Postupně se na budování kanálu podílelo až 1200 pracovníků. Práce rychle pokračovaly a již 15. 4. 1791 byla u Jezerního potoka (na 37,5 kilometru) vhozena do kanálu první polena. Po Dunaji se už dopravovala lodí, a tak za osm dní dorazila do Vídně. Rosenauer triumfoval. V roce 1793 byl dokončen tzv. Starý kanál vedoucí z Jeleních Vrchů po ústí řeky Grosse Mühl do Dunaje. Zpřístupněné lesy bohatě stačily na 30 let plávky, tj. na dobu platnosti císařského privilegia na plavení dřeva po přítocích Dunaje.

Výstavba tzv. Nového kanálu, od Jeleních Vrchů dále, započala roku 1821 pod vedením Arnošta Mayera. Díky tunelu pod Plavebním vrchem (Plešivcem) byl kanál zkrácen oproti Rosenauerovu plánu o 17 km. Celý kanál k česko-bavorským hranicím nad Novým Údolím byl dokončen v roce 1823. Jeho běžné rozměry jsou: šířka 2,1 m u dna a 2,8 m v koruně, hloubka 0,95 m.

 

Zajímavé stavby na kanálu

Celý plavební kanál od začátku pod Třístoličníkem u bavorských hranic až po své ústí do řeky Grosse Mühl v Rakousku je dlouhý 51,5 km. Toto rozsáhlé vodní dílo je doplněno řadou dalších stavebních objektů, které buď byly nutné pro funkčnost celého technického díla anebo pro zachování ostatních způsobů využití celého území, které kanál protínal.

Tunel /vzdálen 11,0 - 11,4 km od začátku kanálu/ je bezesporu největší samostatné technické dílo kanálu. Pomocí asi 4 tun střelného prachu bylo dílo o délce 419 m za dva roky hotové (1821-23). Cena 41 000 zlatých představovala asi 1/6 celkových nákladů na budování kanálu (254 569 zl.). Výška tunelu je cca. 2,7, šířka 2,5 metru. Podél kanálu o spádu 3‰ probíhá asi metr široký chodník. Vstupní portály jsou důstojnou bránou do podzemí a zároveň skvělou ukázkou zručnosti zdejších kameníků. Dnes tunel měří 397,22 m.

Akvadukt /17,8 km/ má výšku 7,6 m a délku 85,3 m. Jedinečná mimoúrovňová křižovatka vodních cest na Rossbachu byla postavena na místě dřevěného mostu s korytem pro kanál v roce 1805 Arnoštem Mayerem, Rosenauerovým nástupcem. Šířka 3,8 m umožnila zaříznutí kanálu do koruny zemní hráze v jeho běžných rozměrech.

Rosenauerova nádržka /0,0 km/ byla zbudována r. 1835 na začátku kanálu pro zvýšení stavu hladiny při plavení. Nádrž měla objem 17 000 m3 a při kolísavém přítoku 0,128 m3/s se plnila 2-4 dny. Vodu do kanálu mohla dodávat 8 hodin při odtoku 0,4 m3/s.
Na začátku kanálu byl postaven „na památku duchaplného tvůrce kanálu" Josefa Rosenauera v roce 1928 tzv. Rosenauerův pomník. (Ve stejném roce byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě ve Chvalšinách.)

Jelení jezírko /11,8 km / patřilo k dalším umělým zásobárnám vody, tj.klauzám, pro kanál. Mělo objem 9 000 m3. Dnes malebné zarůstající jezírko působí dojmem jako by tu bylo od nepaměti, ale vzniklo pod krumpáčem vedeným lidskou rukou teprve roku 1835. Bylo z něj možné dodávat do kanálu 0,4 m3 vody za sekundu po dobu 5 hodin.

S kanálem bylo spojeno Jelením smykem o délce 1,3 km. Všechny smyky byly na rozdíl od kanálu užší (60 cm široké, 70 cm hluboké), s větším spádem (3-10%) a bývaly vyloženy kládami, později žulovými deskami proti poškození plaveného dřeva.
U Rossbachu (česky Koňský potok, 17,9 km) je kanál napájen pomocí tzv. Koňského smyku (délka =1,08 km). Z nedaleké nádrže Říjiště o objemu 6 000 m3 bylo možné odebírat vodu po dobu asi 5 hodin. Opětovně se naplnila za 1-3 dny při přítoku asi 0,025 m3/s.

Propustě na křižujících potocích zaručovaly vyrovnanou hladinu v kanálu a tím plynulost plávky. Minimální plavební výška byla 50 cm, tj. 1,8 m3/s. Průsakem a výparem docházelo k nezanedbatelným ztrátám vody (48 m3/km a 6,35 m3/h).

Všechny křižující potoky byly žádaným zdrojem „životodárné" vody pro kanál. Zároveň nesměli být vlastníci nemovitostí pod kanálem kráceni o svůj příděl vody, která mnohdy bývala i jejich zdrojem obživy (mlýny, závlahy luk atp.). Kvůli kanálu bylo také proto postaveno 22 stavidel, 80 vodních propustí, 87 mostů atd.

Fotogalerie pod článkem - technická díla na kanálu

 

 

jj


Fotogalerie
  • tunel-dolni-portal
  • tunel-horni-portal
  • akvadukt-konsky-potok
  • jezova---stavidlo
  • jezova-pestrice
  • plavebni-kanal---propust-u-prepadu-pisku
  • rosenauerova-kaplicka
  • morau----spadity-usek
    • Facebook
    • Poslat emailem
    • Vytisknout