Území, kde se nová Přírodní rezervace Zátoňská mokřina nachází, bylo od počátku 18. století postupně odlesňováno a již v polovině 19. století byla zamokřená místa ponechána ladem. „Cílem péče o toto území je zachování samovolného vývoje přírodního lesa, který je tvořen především druhy údolního jasanovo-olšového luhu, rašelinných a podmáčených smrčin a acidofilních bučin. V horizontu 50 let lze očekávat spontánní přeměnu iniciálního stádia ekosystému do stavu přírodního lesa," sdělil Pavel Hubený, vedoucí oddělení Správy CHKO Šumava.
Zdejší lesní ekosystém je různý a zahrnuje jak stádia zralého lesa ve fázi dorůstání, tak stádia ve stupni obnovy. Na území dorůstají nejmohutnější smrky do výčetní tloušťky 110 cm, což je odhadem věk cca 150 let. Pomalu se rozpadají pionýrská stádia lesa tvořená břízou a osikou a pod porostem se hojně prosazuje javor klen a buk lesní. Nachází se zde též hojná populace zvonečníku černého, rozptýlená je také populace kosatce sibiřského, či se zde vyskytují jedinci vemeníku zelenavého, lilie zlatohlavé, oměje horského a v zástinu bohatě rostou dřípatky horské a kopytník evropský.
Předmětem ochrany jsou i některé druhy obratlovců, hnízdí zde například silně ohrožený jeřábek lesní, nebo ohrožená sluka lesní a ořešník kropenatý.
„Na území rezervace se smí veškeré dřeviny, které rostou mimo les, kácet jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Lesní porosty zůstávají bez zásahu - důvodem je ochrana okolních pozemků. V případě napadení smrků lýkožroutem smrkovým je možné tyto smrky v rezervaci asanovat pokácením, odkorněním a ponecháním dřeva na místě," říká Pavel Hubený.
V Přírodní rezervaci Zátoňská mokřina je založena trvalá monitorovací síť k dlouhodobému sledování dynamiky vývoje lesního porostu.

 

 

 

Jana Zvettlerová
tisková referentka
Správa NP a CHKO Šumava