Když uslyšíte tuhle sympatickou sedmdesátnici vyprávět, jen těžko se ubráníte pokušení sednout na autobus a vyrazit směr Šumava. Marie Malá je jako Karel Klostermann v sukních, říká se jí spisovatelka Šumavy. Na Šumavě se narodila, prochodila jí křížem krážem.
„Jako rodačka z toho nejzapadlejšího koutu znám všechny pěšinky, cestičky, zkratky, po značkách moc nechodím. Mám svá oblíbená místa, kam se vracím. Například Knížecí Pláně, Filipovu Huť, Hůrku, Zhůří," jmenuje Marie Malá.
Na své oblíbené procházky vyráží plná elánu i dnes. Se stejnou chutí o Šumavě a životě na ní, dokáže psát a samozřejmě i vyprávět. Vyprávět bude i v dokumentu - Putování časem paní Marie Malé, který bude 15. prosince v 17 30 vysílat druhý program České televize. Snímek letos vyhrál soutěž dokumentárních filmů se sociální tématikou Nadotek v Ústí nad Orlicí.
Díky tomuto snímku mohou diváci navštívit leckterá neznámá a opomíjená místa v Národním parku Šumava, kde kdysi vládl čilý ruch, kde se lidé rodili, žili i umírali. Námět filmového dokumentu vytvořil režisér Ladislav Moulis, který k němu napsal i scénář a následně jej sestříhal. Jedinečný hudební doprovod složil Přemysl Haas. Film vyrobila Česká televize a byl natočen ve spolupráci se Správou Národního parku Šumava a Muzeem Šumavy v Sušici.
Paní Marie Malá zažila za více než sedmdesát let svého života na Šumavě všechny zvraty, které přineslo leckdy kruté dvacáté století.
Narodila se 18. března 1939 v německé rodině v Předních Paštích, což je dnes již zaniklá osada pod vrchem Křemelná nedaleko Rejštejna u Kašperských Hor.
Její otec ještě před jejím narozením odešel na vojnu a na Šumavu už se nikdy nevrátil. Krátce se s ním setkala až v dospělosti. Ve válce umřeli oba Mariini strýcové. Marie vyrůstala s maminkou a jejími rodiči. Na jaře 1943 se rodina přestěhovala k zámožnému sedlákovi do Svojší na protějším kopci, kde maminka našla nového muže a spolu přivedli na svět sedm dalších dětí.
„Dětství na Šumavě mi dalo strašně moc. Lidé se o sebe museli umět postarat a pomáhat si, bez toho se na Šumavě přežít nedalo, bez té soudržnosti," vzpomíná Malá. Sama pocházela z německé rodiny, do šesti let neuměla jediné české slovo, a tak mezi jejími zážitky nechybí ani ten, kdy s dědečkem zakopali nad Svojšemi bednu s některými jejich věcmi, protože nebylo jasné, zda nebudou muset z Čech odejít. „Nikdy už jsem to nenašla, je to škoda, byly tam i věci po mamince a babičce - hrnečky, sklo," lituje.
Marie byla svědkem válečného utrpení, když na vlastní oči viděla pochod smrti - židovské ženy, které nocovaly na Svojších v hasičské zbrojnici nebo zbědované válečné zajatce procházející vesnicí. Na konci války zažila i příjezd amerických vojáků a poválečný odsun německého obyvatelstva. Její rodina byla šťastnou náhodou odsunu ušetřena a Marie tak na Šumavě prožila velmi tvrdé, ale šťastné dětství a mládí. Později se usadila v Sušici, kde žije dodnes.