Šedesát let sem obyčejný člověk nevkročil. Netknutá rašeliniště a horské pláně, sluncem zalité meandry potoků. To vše připomíná spíše kanadskou divočinu než českou kotlinu.

Dvacet let po rozpadu totality zpřístupňuje šumavský park unikátní oblasti, kam s výjimkou strážců a kdysi i pohraničníků desetiletí nikdo nevkročil. Výjimka vlády platí zatím jen pro letošek, túry se tak svým způsobem mění v originály.

Jde se v každém počasí, proto jsou naprostou nutností kvalitní boty do horského terénu, nepromokavá bunda a pití, hodí se i tričko na převlečení. Nejdůležitější je ale průvodce, bez něhož není možné do rezervací vstoupit. Jde o srdce šumavské divočiny a ani pro školené průvodce není návštěva netknutých rašelinišť či horských plání běžná.

Železná opona, která "neprodyšně" izolovala Československo od Západu, vznikla po komunistickém převratu v roce 1948. Zabírala víc než polovinu současné rozlohy parku. Dnes jsou opatrně zpřístupňovány i dosud uzavřené rezervace, tedy asi pětina parku.

Pochod z Modravy k Javoří Pile je lehký, jakmile ale vejdete do rezervace, výlet se mění v obtížnou horskou túru. Stoupání vede na Modravské pláně, jinak zvané Tetřeví domov. Kvůli tetřevům bude tato část Šumavy přístupná jen v srpnu a září.

Pohnutá historie Šumavy se připomíná, když sejdete k soutoku Rokytky a Roklanského potoka. Jsou zde ještě stále dobře viditelné základy někdejší roty Pohraniční stráže z padesátých let. Na "železné oponě" spáchaly dvě stovky vojáků v základní službě sebevraždu pod vlivem drsných klimatických podmínek či depresí z mnohaměsíčního odloučení od civilizace. I tyto tragédie vystihují podle historiků atmosféru, jaká tehdy na území dnešních panenských rezervací panovala.