Resort životního prostředí

Ledovcová jezera

Asi před 10 000 lety bylo na svazích nejvyšších šumavských hor 11 ledovců, které, vyhloubily budoucí jezerní dna hrazená obloukovými valy čelních morén. Po roztátí ledovců se vyhloubené jímky naplnily vodou, a tak vzniklo původně 10 jezer. Jejich následné zanášení sedimenty způsobilo úplné zazemění a zrašelinění mělčích karů jako Staré jímky u Prášilského jezera nebo severního karu na Roklanu. Dnes můžeme navštívit 8 jezer ležících v nadmořské výšce kolem 1000 m, na hranici někdejší sněžné čáry. Pět z nich se nachází na české straně Šumavy - jezero Laka, Prášilské a Plešné na území NP, Černé a Čertovo jezero v CHKO Šumava.

Jezera jsou již více než 100 let objektem vědeckého výzkumu - první ucelená práce Friče a Vávry je o Černém a Čertovu jezeru z roku 1898. Podle složení pylu v neporušených vrstvách sedimentů je možné odhadnout i přibližný vývoj lesů od nejstarších směsí borovic, bříz a vrb po dnešní smrčiny s přimíšeným bukem, jedlí a klenem. V důsledku zrychlené acidifikace (okyselení způsobené zvýšenými koncentracemi oxidů dusíku a síry v ovzduší) došlo k podstatným změnám jezerních ekosystémů. V polovině 70-tých let vyhynuly poslední přežívající ryby, pak prakticky vymizeli planktonní korýši a změnila se druhová skladba i četnost rostlinných druhů. Vyvinuly se unikátní ekosystémy s dominantní rolí mikroorganismů v pelagiálu.
Určitý obrat ve vývoji nastal po roce 1990, kdy došlo k podstatnému snížení emisí. V souladu s tím došlo k poklesu síranových, dusičnanových i amonných iontů a k vzrůstu pH ve vodách jezer. Zda tyto změny povedou k obnově jezerních ekosystémů ukáže budoucnost.

Hodnoty pH u hladiny naměřené pracovníky HBÚ v září 1999

Jezero	Plešné	Roklanské	Prášilské	Laka	Velké Javorské	Malé Javorské	Čertovo	Černé
pH	5,17	4,97	5,08	5,81	5,91	5,51	4,50	4,78

Plešné jezero

nadmořská výška: 1090 m
plocha jezera: 7,5 ha
objem vody: 0,62 mil. m3
max. hloubka: 18 m
plocha povodí: 67 ha

Povodí tohoto jezera je asi nejméně ovlivněné činností člověka a lesní porosty v okolí mají dosud přirozenou druhovou skladbu. Přesto už od konce 18.století začaly být jeho vody intenzivně využívány k plavení dříví - za tím účelem byla původní čelní moréna zvýšena umělou hrází cca o 2,5 m a vybudován celý systém pro plavení dříví Schwarzenberským kanálem. Plešné jezero sloužilo jako hlavní zásobárna vody - 177 000 m3 se využívalo pro plavbu. Tento systém se využíval více než 150 let.
Jezero je pozoruhodné výskytem šídlatky ostnovýtrusné (Isoëtes echinospora), která má zde jedinou lokalitu výskytu v ČR stejně tak jako korýš skákavka (Heterocope saliens). Díky zvýšenému přítoku fosfátů z povodí (téměř 10x více než do ostatních jezer) dominují ve vodě hlavně drobné zelené řasy (např. Monoraphidium sp.) a planktonní vláknité sinice (Pseudanabaena sp., Limnothrix sp.) a to je příčinou zeleného zabarvení vody v létě.
Z daleka viditelná bizardní jezerní stěna, stejně tak jako geologické podloží, je tvořena světlou dvojslídnou hrubozrnou tzv. plöckensteinskou žulou.

Roklanské jezero

nadmořská výška: 1071 m
plocha jezera: 5,7 ha
objem vody: 0,18 mil. m3
max. hloubka: 13 m
plocha povodí: 58 ha

Na základě rozborů rozsivkových schránek z neporušených sedimentů byl zjišťován průběh postupné acidifikace jezera. Příčinami okyselení je obecně přirozený vliv vegetace (jehličnaté porosty v okolí), ale okyselování značně urychlila činnost člověka. V 19. století se těžily v blízkosti jezera rudy obsahující síru, imise nedalekých skláren, ale později i dálkové přenosy oxidů dusíku a síry značně přispěly ke snížení pH reakce. Následkem okyselení je stejně jako všude jinde zaznamenáno silné zvýšení hliníkových iontů, které jsou toxické pro živé organismy. Vzhledem k tomu, že voda z jezera patří mezi nejkyselejší (kolem pH = 5) převládají druhově poměrně chudé acidofilní (tzn. druhy dobře snášející okyselení) vyšší rostliny (Carex rostrata, Juncus bulbosus) a zejména mechy (8 druhů, nejčastěji Sphagnum auriculatum). Poměrně hojně se zde vyskytují různé druhy bezobratlých - znakoplavky, larvy vážek, střechatek, chrostíků aj.
V roce 1835 byla přirozená hráz jezera zvýšena o 1 m v souvislosti s plavbou dříví, kdy se také vybudoval plavební kanál mezi Starým a Roklanským jezerem. V roce 1961 byla ale hráz opět snížena.

Prášilské jezero

nadmořská výška: 1079 m
plocha jezera: 3,7 ha
objem vody: 0,27 mil. m3
max. hloubka: 15 m
plocha povodí: 52 ha

Lesy v okolí jezera nebyly zřejmě v minulosti intenzivněji těženy, ale vichřice v roce 1868 znamenala pro ně pohromu. Obnovený les byl v druhé polovině 20. století oslaben oxidy dusíku a síry v ovzduší a působením ostatních vlivů (vítr, kůrovec) podlehl na přelomu 90. let. Část porostů byla ponechána samoobnově (v jezerním karu), ostatní přilehlé plochy jsou vysázeny s upřednostněním listnatých přimíšených dřevin, které by do budoucna měly být stabilizujícím prvkem těchto porostů. Prášilské jezero je jediné, kde přežil velký zooplankton (korýši – buchanky i perloočky). Jejich přežití bylo umožněno zřejmě nižší koncentrací škodlivého hliníku v porovnání s ostatními jezery. Díky jejich přítomnosti a jejich sezónnímu rozvoji dochází k podstatným změnám v druhovém složení jezerního společenstva. Po namnožení perlooček v srpnu dochází k odfiltrování vláknitých mikroorganismů a na jejich místo okamžitě nastupují řasy. Ryby se však v tomto jezeře nevyskytují a dokonce ani prof. Frič v roce 1872 je nepozoroval.
I toto jezero bylo využíváno k plavení dřeva. Dokladem toho je kamenná hráz s dobře patrnou výpustí. Hráz byla obnovována v roce 1883, kdy byla hladina o 2-3 m níže.

Jezero Laka

nadmořská výška: 1096 m
plocha jezera: 2,8 ha
objem vody: 0,04 mil. m3
max. hloubka: 4 m
plocha povodí: 135 ha

Ze všech jezer nejmělčí, na české straně jediné s plovoucími ostrůvky se sklonem k zazemňování. Dokonce byly jeho sedimenty v minulosti odstraňovány (např. v roce 1906). Jeho vegetace je poměrně bohatá - na rašelinných ostrůvcích převládají hlavně ostřice (Carex canescens a C. nigra) a sítina (Juncus bulbosus) a stejně tak břehy jsou lemovány těmito druhy. Mezi množstvím druhů řas jsou i velmi vzácné řasy, uvedené v Červené knize ohrožených druhů (jako např. Batrachospermum vagum nebo Binuclearia tectorum). V minulém století bylo jezero známé množstvím pstruhů, kterých se ročně ulovilo 400 - 500 kusů a kvůli jejich chovu byla také v 30-tých letech 19. století zvýšena hráz. Ještě v 60-tých letech 20. století sem byli dosazováni pstruzi, ale následkem okyselování ryby i ve zdejších vodách vymizely. Z větších živočichů zde můžeme zastihnout čolka horského (Triturus alpinus), jinak se zde vyskytuje poměrně velké množství bezobratlých - vážky, pošvatky, střechatky, koretry nebo chrostíci.

Velké Javorské jezero

nadmořská výška: 934 m
plocha jezera: 7,7 ha
objem vody: 0,45 mil. m3
max. hloubka: 16 m
plocha povodí: 258 ha

Pod hladinou má toto jezero dvě nádržky - západní s maximální hloubkou 9 m a východní s maximální hloubkou 15 m. Navýšením hráze kvůli plavbě dřeva vznikl na západním konci jezera 1 ha velký plovoucí poloostrov z rašeliniště, které se vyvíjelo pod jezerní stěnou. 20-30 cm vyčnívající poloostrov má tloušťku od 1,5 do 3 m a je porostlý typickou rašeliništní vegetací s nápadnými rostlinami jako rosnatka, kyhanka, klikva aj. Z ostatních rostlinných druhů se rozšiřují acidofilní druhy jako jsou rašeliníky (Sphagnum sp.) nebo sítiny (Juncus sp.). Stulík (Nuphar lutea) pouze přežívá nepříznivé podmínky způsobené okyselením. Acidifikace zde byla způsobena stejně tak jako v blízkém Malém Javorském jezeře, dlouhým obdobím průmyslu zpracovávajícího sirnaté rudy a později dálkovými přenosy.
Ještě v roce 1949 žil v jezeře velký jezerní pstruh, ale již v roce 1952 se žádný další výskyt ryb nepotvrdil. Dnes se tu najdou pouze bezobratlí, jejichž larvy jsou ke kyselému prostředí tolerantní (chrostíci, vodní ploštice, jepice aj.)

Malé Javorské jezero

nadmořská výška: 918 m
plocha jezera: 9,4 ha
objem vody: 0,25 mil. m3
max. hloubka: 9 m
plocha povodí: 279 ha

Poměrně mělké jezero se třemi plovoucími ostrovy. Na dně se nacházejí několikametrové vrstvy sedimentů. V roce 1885 se navýšila jezerní hráz a zadržená voda se začala využívat k plavení dřeva. Proto současná velikost jezera je cca 2x větší než původní. Po zvýšení hráze došlo k rozpuštění podkladu rašeliniště pod jezerní stěnou a vytvořily se plovoucí ostrovy. Kromě rašeliništní vegetace jsou na těchto ostrovech i ojedinělé zakrnělé smrky, vzácně se vyskytuje i chráněná blatnice (Scheuchzeria palustris). Pobřežní vegetace je složena zejména z ostřic, vegetační zóna se prostírá do 7m hloubky a převládajícími rostlinami jsou rašeliníky a sítina (Juncus bulbosus f. fluitans). Pozoruhodný je výskyt hnědé řasy (Chara strigosa), která se jinak vyskytuje pouze v alpských jezerech.
I ve zdejším jezeře žili v minulosti pstruzi, poslední zmínky o nich jsou z roku 1972. Pozdější pokusy o znovuvysazení ryb skončily neúspěšně (v r. 1990). Z živočichů jsou nejčastější opět larvy hmyzu - např. jen vážek bylo zjištěno 12 druhů při průzkumu z roku 1985.

Čertovo jezero

nadmořská výška: 1028 m
plocha jezera: 10,3 ha
objem vody: 1,85 mil. m3
max. hloubka: 36 m
plocha povodí: 86 ha

Toto jezero přísluší jako jediné z českých jezer do povodí Dunaje a vzniklo působením ledovce, který se rozprostíral na Jezerní hoře, patřící ke komplexu Královský hvozd. Již od středověku bylo jeho okolí poznamenáno dobýváním železné rudy a i lesy v okolí již nejsou původní – v 18. století zde probíhala intenzivní těžba. Stejně jako ostatní jezera má i Čertovo jezero zvýšenou hráz. V současné době je považováno za nejkyselejší jezero s velmi pozměněným společenstvem. Převládají zde mikroskopické řasy a sinice, vláknité bakterie, prvoci a vířníci jsou nepočetní. Prakticky úplně chybí vyšší články potravního řetězce - planktonní korýši a ryby, i když v minulosti (ještě v polovině 19. století) zde také žili pstruzi (až 60 cm dlouzí) a v planktonu dominovaly především korýši (Daphnia longispina a Cyclops abyssorum).
I rostlinný svět je velmi chudý a kromě již zmíněných řas je zde možné při březích najít několik druhů ostřic (Carex sp.) a zblochan (Glyceria fluitans). Pylové rozbory jezerních sedimentů dokázaly, že před několika sty lety rostla i zde šídlatka.
Od poloviny 80. let je patrný pokles koncentrace síranů a v 90. letech i dusičnanů ve vodě a proto i pH vody postupně roste.

Černé jezero

nadmořská výška: 1008 m
plocha jezera: 18,4 ha
objem vody: 2,88 mil. m3
max. hloubka: 40 m
plocha povodí: 129 ha

Největší a nejhlubší šumavské jezero má velmi mocnou vrstvu sedimentů – cca 15m, takže jeho původní hloubka byla kolem 55m. Stejně jako Čertovo jezero bylo i toto jezero poznamenáno činností člověka – nejen kutací činností a těžbou, ale také výstavbou hráze a elektrárny, která pak přečerpávala vodu méně kyselou z Úhlavy zpět do jezera (1930 – 1975). To bylo zřejmě příčinou lepších podmínek pro ryby, které v jezeře přežívaly až do poloviny 70-tých let. Byli to siveni (Salvelinus fontinalis), kteří zde byli poprvé vysazeni v roce 1890 a byli poněkud odolnější k okyselování vody než pstruzi, kteří zde žili předtím. V době prvních výzkumů na počátku století se ve volné vodě vyskytovalo poměrně velké množství korýšů, kteří byli základní potravou pro ryby. Nejčetnější byla tehdy hrbatka jezerní (Holopedium gibberum). Tyto organismy se vzrůstajícím okyselováním jezera také vymizely a teprve v roce 1997 se opět ve větším množství objevila perloočka (Ceriodaphnia quadrangula). Zda je tento jev možné považovat za počátek znovuoživení jezer a výsledek zlepšujících se podmínek v jezeře ukáže budoucnost.
Vegetace jezera byla vždy považována za chudou. Ale velmi významnou rostlinou, skrytou na dně jezera v hloubce kolem 4m, je šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris), pozůstatek z doby ledové, která se jinak hojně vyskytuje v severských jezerech. V České republice je zde však její jediná lokalita.