Historie

Nejvyšší vrchol v oblasti Prášil lákal odedávna nejednoho cestovatele. Své jméno dostal patrně od prášilských dřevorubců, kteří tvrdili, že jakmile slunce vystoupí nad temeno této hory, je poledne a tedy čas k obědu. I když se nacházel v blízkosti poměrně hustě osídlených osad (Prášily, Slunečná, Zelená Hora .), nedochovala se do dnešní doby žádná zmínka o tom, že by zde stávala nějaká rozhledna, či vyhlídková plošina. Zalesněný vrchol vyhlídkám nepřál a v době, kdy byly lesy v okolí vykáceny, přišly dvě světové války a poté poválečné uspořádání, zejména východní Evropy, které uzavřelo celou oblast na téměř padesát let. Teprve v 60. a 70. letech 20. století se pro vrchol Poledníku našlo využití. Samozřejmě vojenské. Stanice na Poledníku

Výhodná poloha tohoto vrchu a jeho nadmořská výška z něj učinila nejvhodnějšího kandidáta na umístění vojenské stanice, jejímž úkolem bylo elektronicky střežit naše západní hranice. Objekt, který byl v té době na vrcholu Poledníku vybudován, byl spolu s dalšími čtyřmi stavbami - Dylení, Havranem, Zvonem a Čerchovem - začleněn do sítě elektronické ostrahy hranice s Německou spolkovou republikou (NSR). Díky těmto objektům a technice v nich umístěné mohla mít vojska Varšavské smlouvy (tehdejší vojenský pakt sdružující armády jednotlivých států východní Evropy) přehled o komunikaci vojsk NATO.Tato technika umožňovala sledovat rádiový provoz na souši i na moři a dokonce dokázala zachytit radiové vysílání jak policejních, tak i občanských radiostanic až z Mnichova.

Ochozy věže na PoledníkuVšechny tyto vojenské objekty byly velice tajné a přísně střežené. Například Poledník měl leteckou ochranu letky vrtulníků, která měla základnu na nedalekém Zhůří (1140 m n. m.). Utajení šlo dokonce tak daleko, že na většině map z tehdejších let, nebyl Poledník uveden a cesty v mapách byly záměrně zkreslovány, popřípadě chyběly úplně. Navíc byla poměrně rozsáhlá oblast, ohraničená Vchynicko-Tetovským plavebním kanálem, Křemelnou, Dobrou Vodou, Keplemi, Hadím vrchem a silnicí Javorná - Železná Ruda využita armádou jako výcvikový prostor a střelnice (Vojenský újezd Dobrá Voda) a tím byla izolace Poledníku od okolního světa téměř dokonalá.

Tato izolace skončila po roce 1989. Celý tehdejší objekt Poledníku armáda opustila a snažila se o jeho prodej. V roce 1997 objekt Poledníku odkoupila Správa NP Šumava a provedla jeho rozsáhlou rekonstrukci. Okolní pomocné stavby byly odstraněny a samotná věž upravena tak, aby mohla být využívána veřejností. V laminátových nástavbách, utvářejících typický vzhled Poledníku, kde byla dříve umístěná technika pro odposlechy a radary, byla vyřezána okna a na vrchol věže byl umístěn nový ochoz. Okolí bylo kompletně upraveno pro odpočinek. Slavnostní otevření proběhlo 18. 7. 1998. Od té doby slouží Poledník veřejnosti a díky své atraktivitě se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst na Šumavě.

Text: Pavel Vinický

  • Facebook
  • Poslat emailem
  • Vytisknout