Puštík bělavý je naše druhá největší sova, jejíž výskyt je dokladován od 19. století v ČR, ale pouze na území Šumavy. Od začátku 20. století byl zjištěn silný úbytek početnosti populace s následným vymizením tohoto druhu z oblasti Šumavy. Za hlavní příčiny vymizení populace se považuje kombinace ztráty vhodných biotopů (ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru) vlivem lesnického hospodaření a přímé pronásledování lovem.
Až do konce 70. let 20. století byl tento druh považován na území ČR za vyhynulý. Změna nastala po zahájení reintrodukčního programu Správou Národního parku Bavorský les v sousedním Německu, kdy od 80. let po prvních vypouštění uměle odchovaných mláďat byl puštík bělavý opět na Šumavě pozorován. Po vzniku Národního parku Šumava byl zahájen reintrodukční projekt i na naší straně - mladí jedinci puštíka bělavého se vypouštěli do přírody od roku 1995.
„V současné době se velikost populace puštíka bělavého na české straně Šumavy odhaduje na 15 - 20 párů. Od roku 1997 je dokladováno již několik vyhnízdění ve volné přírodě. Lze říci, že se jedná zatím o úspěšný reintrodukční program, který pomohl navrátit do šumavské přírody původní druh této sovy," řekl referent odboru zoologie Správy NP a CHKO Šumava Luděk Bufka.
Hlavními koordinátory projektu jsou Ing. Bohuslav Kloubec z CHKO Třeboňsko, RNDr. Luděk Bufka a Ing. Tomáš Lorenc ze Správy NP a CHKO Šumava ve spolupráci s českými zoologickými zahradami: ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou - koordinátor chovu v zoologických zahradách, dále ZOO Děčín, ZOOpark Chomutov, ZOO Praha, Záchranná stanice Pavlov, Záchranná stanice Aves Kladno a do roku 2008 i Přírodovědná stanice při Domě dětí a mládeže Horažďovice. Vzájemnou pomoc v projektu a předávání informací probíhá pochopitelně i s NP Bavorský les.

 

Ing. Tomáš Lorenc
Oddělení Zoologie
Správa NP a CHKO Šumava