Myslivost má v národních parcích své zvláštní postavení a musí být účelově podřízena jejich poslání. Chov a lov jednotlivých druhů zvěře nemůže být založen na komerčním hospodaření se zvěří, ale musí být součástí celkového managementu ochrany území a jeho druhové rozmanitosti.

Management jednotlivých druhů lovné zvěře v NP Šumava má několik hledisek:

• Na tomto území se vyskytují zbytkové populace druhů lovné zvěře, které pro zachování existence vyžadují kromě striktního zákazu lovu zejména ochranu biotopů, ve kterých žijí (např. tetřev hlušec, tetřívek obecný)

• Oproti této skupině existuje na Šumavě lovná zvěř, jejíž stavy jsou neúměrně vysoké a to buď z důvodů výdělečného využívání trofejové zvěře (jelen evropský), nebo z důvodů tradičního velkého zájmu o chov a lov této zvěře (srnec obecný), nebo z důvodů neúspěšné regulace přirozeného přírůstku (prase divoké). Vysoké stavy této zvěře pak přinášejí mnohé problémy (z nichž nejzávažnější je poškozování lesa) a vyžadují výrazné snížení populační hustoty.

• Další skupinu lovné zvěře tvoří druhy nepůvodní, které byly na Šumavu buď introdukovány (např. muflon) nebo se šíří přirozenou expanzí (jelen sika, daněk skvrnitý, psík mývalovitý). Tuto lovnou zvěř je třeba v území NP Šumava pokud možno zcela odstranit.