Vegetační charakter šumavských rašelinišť
Ohrožení rašeliništních biotopů
Rašeliniště v nejširším smyslu jsou suchozemské ekosystémy na trvale nebo dlouhodobě zamokřených biotopech, v nichž převažuje primární produkce nad dekompozicí biomasy a na jejichž stanovištích se v důsledku toho hromadí odumřelá organická hmota.
Rašeliniště mají navíc tu výjimečnou vlastnost, že samy v sobě uchovávají informace nejen o své vlastní blízké i vzdálené minulosti, ale o historii dalších vegetačních formací o krajině v jejich bližším i vzdálenějším okolí. Tyto informace jsou dosažitelné základními paleobotanickými metodami - pylovou a makroskopickou analýzou.
Hodnotíme-li jedinečnost šumavských rašelinišť z komplexně přírodovědných hledisek, lze celou tuto oblast považovat za nejvýznamnější v ČR. Spolu s lesy, s nimiž jsou spojena mnoha přímými i nepřímými ekologickými vazbami, tvoří rašeliniště nejcennější složku šumavské přírody.
Hned po Třeboňské pánvi je Šumava nejvýznamnější rašeliništní oblastí v našem státě. V rámci ČR je na rašeliniště nejbohatší Jihočeský kraj (420 evidovaných ložisek, 12 500 ha), následuje kraj Západočeský (600 ložisek, 6 250 ha). Jako rašelinné ložisko je evidována lokalita s minimální výměrou 0,5 ha a minimální mocností 30 cm v neodvodněném stavu.
Údaje v rámci Šumavy jsou náplní přiložené přehledné tabulky (údaje převzaty z krajských a okresních elaborátů rašelinářských průzkumů k r. 1970; částečně korigováno).
| Území | počet všech evid. ložisek | počet ložisek nad 15 ha | výměra (ha) |
| Šumava jako celek | 290 | 105 | 5 900 |
| Národní park | 180 | 70 | 4 600 |
| CHKO + zbytek BR | 70 | 25 | 800 |
Do orientační výměry jednotlivých lokalit byla zahrnuta i plocha geneticky navazujících významných kontaktních mokřadních biotopů.
Více na stránkách výzkumu na Šumavě:
Inventarizace zásahů do vodního režimu rašelinišť na území NP Šumava a vyhodnocení úspěšnosti prováděných revitalizačních opatření
Program revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť
