Biotopy

Příroda na území Šumavy je velmi rozmanitá. Členitý reliéf vytváří mozaiku nejrůznějších stanovišť, která jsou příhodná pro četné druhy organizmů. Charakteristiku nejvýznamnějších typů stanovišť příznačných pro českou i německou stranu Šumavy můžete najít na následujícím obrázku.

Převážnou část území Šumavy tvoří lesy, které zaujímají 80 % z celkové rozlohy NP.

Typologicky nejvýznamnější jsou květnaté bučiny, acidofilní bučiny a horské smrčiny (zonální vegetační jednotky).

Primární bezlesí se nachází na území, kde jsou nepříznivé podmínky pro vznik lesa. Jedná se např. o kamenná moře, skály, kary ledovcových jezer, či rašelinné mokřady - horská a údolní vrchoviště.

Druhotné bezlesí vzniklo působením člověka. Patří sem louky a pastviny.

Kromě tří již zmíněných zonálních vegetačních jednotek, se vytvořila celá řada přirozených azonálních jednotek, jejichž vznik a vývoj je většinou podmíněn edaficky, tj. většinou zvýšenou hladinou spodní vody, zrašeliněním, vysokým obsahem půdního skeletu, utvářením skalního reliéfu atd. Jde zejména o rašeliniště, údolní luhy, podmáčené smrčiny, reliktní bory a bezlesá kamenná moře, suťové smíšené lesy, ekosystémy jezerních karů, vzácné relikty přirozeného, většinou mokřadního a mrazového bezlesí, nelesní prameništní systémy a ekosystémy stojatých a tekoucích vod.

Charakteristická vegetační stupňovitost je dnes přirozeně zcela roztříštěna částečným odlesněním krajiny a především přeměnou původních lesních společenstev na převážně smrkové kultury.

  • Facebook
  • Poslat emailem
  • Vytisknout